Dnes se otevřely volební místnosti k historicky druhé volbě prezidenta naší země. V posledních dnech jsme tak mohli být svědky kampaně jednotlivých kandidátů, různých předvolebních průzkumů a hodnocení toho či onoho.
Všechen ten humbuk nás přitom měl přesvědčit, že jde o něco naprosto zásadního a veledůležitého. Co bude určovat další směřování našich životů. Jenže je tomu skutečně tak?
I já jsem si řekl, že když zase budou ty volby, měl bych si o jednotlivých kandidátech udělat obrázek, jal jsem se tedy studovat dostupné informace, sebeprezentace kandidátů a dokonce jsem v sobě našel i sílu vydržet blok volebních klipů, které jsou nám nuceny televize vysílat. Výsledky mého malého průzkumu jsou, tedy alespoň pro mě, docela zajímavé.
AntiZeman.
Jedinou věcí, na které se všichni, pochopitelně kromě stávajícího prezidenta shodují, je, že nebudou jako Miloš Zeman. Je pravda, že Miloš Zeman dal během svého působení na hradě řadu důvodů k více i méně oprávněné kritice. Jenže to až příliš připomíná politiku „AntiBabiš“. A ta jak se ukázalo, řadě stran vůbec nepomohla. Důvodem je hlavně to, že taková prezentace, totiž pracuje především s negativismem a neoblíbeností, pokud ji však odstraníte, zůstává „Velké prázdno“. A proč volit někoho, jehož politika bude „Velké prázdno“?
Marťani?
Další co mají jednotliví kandidáti společného je to, že až na vyjímky, jsou politikou prakticky nepolíbení. Ovšem pokud je tou vyjímkou „gulovatý“ Mirek, který již evidentně zapomněl, s jakou ostudou z politiky odcházel, a který se nás snaží rozhořčeným hlasem přesvědčit, že on bude tím správným chlapem s gulami na hradě, není to „úplně vončo“. Není mi totiž úplně jasné, kterého dne se probudil a políbil manželku se slovy, že nás teď zachrání před něčím, co sám před léty budoval.
Většina ostatních kandidátů pak s politikou nemá zkušenosti prakticky žádné. Vím, dnes je velká móda, aby v politice byli nepolitici, jenže zrovna u prezidenta by velká politická zkušenost, měla být jedním ze zásadních požadavků. Jak máme někomu věřit, že bude stabilizačním prvkem společnosti, který dokáže jednat s politickými lídry a přivést je k jednomu stolu při řešení krize, když s politickým jednáním nemá žádné zkušenosti? Dnes je sice vysoce populární na politiky plivat, ale politika je profese jako každá jiná, a i ji se každý musí učit. Politická nezkušenost je tak spíše na závadu.
A co Miloš?
Byly doby, kdy jsem Miloše Zemana velmi uznával. Když vedl ČSSD, byl politikem s obrovským rozhledem, jeho bonmoty bývaly vtipné a své názory uměl velmi dobře vyargumentovat. Jenže Zeman, který se vrátil z Vysočiny, už s tímhle Zemanem nemá mnoho společného. Na hrad přišel jízlivý, sebestředný a zlomyslný pán, přesvědčený o své neomylnosti a vlastní dokonalosti.
Nízkost vlastního charakteru pak prokázal při různých oficiálních příležitostech, na které nezval, proti všem zvyklostem, některé osobnosti s odůvodněním, že urazili prezidentský úřad. Z oficiálních oslav státních svátků, se tak stala spíše setkání Milošových příznivců a šanci ukázat svou velikost tím, že pozve i své kritiky, nikdy nevyužil.
Přitom to byl právě Zeman, který svým povýšeneckým chováním, vulgarismy a urážením, kdo nejvíce poškozoval prezidentský majestát. Vždyť „kauza Peroutka“, návštěva korunovačních klenotů, či zajímavý výklad slova „Pussy“ jsou dnes již legendární. Ostatně i jeho „nekampaň“ v krajích za peníze daňových poplatníků, či republika zaplavená jeho bilbordy, se kterými nemá nic společného, jeho osobnost ukazuje v plné kráse.
Přitom je to škoda, přes to všechno má řadu zajímavých názorů, které však zapadly, protože forma zcela zahlušila obsah.
Znají kandidáti vůbec roli Prezidenta? Aneb slibem neurazíš!
Pokud se podíváte na výroky a vystupování jednotlivých kandidátů, získáte pocit jako by, jsme volbou hlavy státu mohli vyřešit všechny naše problémy. Slyšíme, že prezident bude silný a žádný vítač, či kladeč věnců. Jiný zase zastaví migraci či obnoví trest smrti. Další zase obrátí kormidlo země směrem k západu a světlým zítřkům.
Samozřejmě, že prezident přímo volený všemi občany, má pomyslně větší mandát než ten, který byl vybrán pár vyvolenými. Jenže jeho pravomoci se nezměnily. My prostě nemáme prezidentský systém, prezident nesestavuje vládu, netvoří zákony ani zahraniční politiku. Jeho největší vliv na politiku země spočívá především ve jmenování premiéra. Jmenování soudců, profesorů, či bankovní rady, už má na chod země pramalý vliv. Navíc, když si prezident začne ústavu vykládat „kreativně“, jak už předvedl Zeman i Klaus, může zaskočit klidně i ministr.
Prezident a jeho úřad je totiž především funkce formální, a výroky kandidátů na tom nic nezmění. Nebo si snad někdo myslí, že by některý z kandidátů během krize skutečně velel armádě? Otázku, zda by měl čemu velet, nechám raději nevyřčenou.
Prezident samozřejmě nemá být pasivní, může a vlastně i má komentovat dění u nás i ve světě. Stejně tak by měl užívat jemu svěřené pravomoci ku prospěchu země. Prezident a jeho úřad je však především symbol. Symbol samostatnosti a suverenity státu, jakýsi vyšší prvek a autorita země.
Náš prezident se tak dá s trochou nadsázky přirovnat k Anglické královně. I Její Výsost má pramalý vliv na reálnou politiku, přes to se k ní aktivně vyjadřuje, britští premiéři jsou jí odpovědní a její názor má váhu. Její Výsost Britská královna, je především symbolem stálosti, stability a autority. Královna je stálá, nadstranická a státnická. A akce, na které dorazí, získá okamžitě punc výjmečnosti a exklusivity, stejně jako jí udělená ocenění a vyznamenání.
A přesně takový, by měl být i náš president, tak abychom na něj mohli být hrdí stejně, jako jsou Britové na svou Královnu.
Pokud tedy někoho takového mezi kandidáty vidíte, tak běžte volit. Já dnes zůstanu doma..
