Tanvald. Tak ne vražda, ale sebeobrana!

Tak se to potvrdilo. Během minulého týdne policie i státní zástupce konstatovali, že v Tanvaldu nešlo o střelbu mstícího se rasisty na nebohé Romy a tudíž vraždu, ale o střelbu v sebeobraně muže, který „Čelil intenzivnímu útoku dvou mladých mužů.“

Jsem velice rád, že se policie nedala zviklat hysterií, která se kolem celého případu vyskytla, protože v něm figurovali romové. Ani já se už nechci na dalších řádcích nimrat v rasové příslušnosti účastníků celé události. Snad si jen dovolím malé rýpnutí. Co pak asi bude pan Gorol povídat teď, když je jasné kdo byl útočník a kdo napadený?

Jak jsem již řekl, jsem spokojený s výsledkem vyšetřování, které jasně řeklo kdo byl útočník a kdo obránce. Již jsem však mnohem méně spokojený s tím, že přeživší útočník doposud nebyl, tedy alespoň v době kdy píši tyto řádky, obviněn alespoň z výtržnictví. Vůbec však nejsem spokojen s tím, že policie nadále bude několik měsíců prošetřovat, zda sebeobrana třiašedesátiletého muže náhodou nepřekročila pravidla nutné sebeobrany?!

Myslím si totiž, že veškeré vyšetřování vůči napadenému, mělo být zastaveno právě v tomto bodě, kdy policie došla k závěru, že napadeným byl právě on. Nešlo přece o žádnou hospodskou fackovačku či strkanici, ale čelil INTENZIVNÍMU ÚTOKU! Nadále by pak tedy měl již figurovat pouze jako svědek a poškozený v celém incidentu.

Dle mého názoru, tak stát opět dává obyčejným slušným lidem najevo, že lumpům se bránit prostě nevyplácí a každý by si měl dobře rozmyslet, zda není lepší nechat se v poklidu okrást či oloupit. I nějaká ta facka, úder či řezně bodná rána se dát hned lépe snést při pomyšlení, že v případě úspěšné obrany při níž dojde, nedej bože, útočník nějaké újmy, taky můžete skončit v lochu. Mnohdy je pak i lepší, nic ani policii nehlásit, protože se může stát, že na policii strávíte více času nežli ten kdo vás přepadl.

Jak jinak si totiž vyložit situaci, kdy zatímco útočník byl vyslechnut jen jednou, protože zvolil taktiku „Nepamatuji se!“ , tak napadený již byl vyslechnut policií několikrát, účastnil se rekonstrukce a i nadále bude vyšetřován a trnout, zda „znalci“ nerozhodnou tak, že to se svou obranou přehnal. Podle stavu vyšetřování, je tak momentálně napadený stále blíže vězení než útočník.

Přitom v útočníkově výpovědích jsou jasné nesrovnalosti, patrné i laikovi jako jsem já. Jak je možné, že si pamatuje „jak šli, najednou uslyšel ránu a brácha ležel na zemi. Pak uslyšel druhou ránu a cítil bolest.“ , ale o rvačce ani o tom jak napadený přišel k ráně na hlavě nic neví? Jak je možné, že tvrdí, že se po výstřelu jež jej zranil „okamžitě odplazil domů“ a přitom zároveň mluví o tom, že ještě bratrovi kontroloval puls zda žije? Copak vy byste se někde zdržovali, když by po vás kdosi neznámý zničehonic střílel? A další do očí bijící nesrovnalosti, není v jeho výpovědi problém nalézt. Stačí se podívat na internet.

Možná jste si také všimli, že jsem dal v předchozích řádcích slovo znalci do uvozovek. Znalec by totiž měl být v dané problematice odborníkem, předpokládám tak tedy, že dva znalci ze stejného oboru, pokud mají stejné informace, musí zákonitě dojít, pokud ne ke stejnému, tak alespoň velmi podobnému závěru. Což však v praxi nefunguje. Stačí se podívat na současný spor min. Dopravy a firmy Eurovia, v nichž dvě strany mají každá své posudky s úplně odlišnými závěry.. Selský rozum mi říká, že jeden z nich je lživý a ten kdo jej vypracoval by už neměl mít možnost nikdy vypracovat další. Ale zapomeňme, jsme totiž v Česku.

Abych se však vrátil k tématu. Zajímalo by mne jakým způsobem bude takový posudek vypracováván.

Jak chce někdo posuzovat co napadený v té chvíli cítil? Jakou má asi kvalifikaci? Podle mne je totiž jedinou kvalifikací to, pokud by byl v minulosti sám napaden. Kdo totiž takovou situaci nezažil, může si jen představovat co se dotyčnému honilo hlavou. Přijde mi to stejné, jako když muž vykládá ženě, jaké to je rodit.

Jen si to zkuste představit. Stačí k tomu informace z rekonstrukce.

Uprostřed noci na odlehlém místě dostanete zezadu ránu do hlavy. Upadnete na zem. Bijí vás pěstmi. Kopou do vás. Nadávají vám. Určitě zazněla i obligátní věta „Zabiju tě!“ , či varianta „Seš mrtvej!“. Cítíte jak vám teče krev. Na vaše volání nikdo nepřibíhá. V ruce minimálně jednoho z útočníků zahlédnete nůž. Pořád na vás dopadají rány a kopance a pak nahmátnete zbraň.

Copak teď uděláte? Budete přemýšlet zda je použití pistole přiměřené napadení dvěma útočníky s nožem? Budete přemýšlet nad tím jak trefit ruku či nohu útočníků?

Nebo prostě vystřelíte? 

Já bych střílel. Co vy?